Zámek Hrabyně

Zprávy o hrabyňské tvrzi jsou natolik nedostačující, že jediné, co můžeme s jistotou konstatovat je to, že tvrz v Hrabyni skutečně existovala. O tom, kdy byla postavena, jaká byla její podoba, či kdy byla zbořena, se můžeme jen dohadovat. O tvrzi v Hrabyni se poprvé dozvídáme v listině ze 16. století, ale její existenci lze předpokládat dříve, a to pravděpodobně již ve 14.století, kdy v Hrabyni sídlil rod Bítovských z Bítova. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1528, kdy Jiří z Bítova prodal ves i tvrz Hrabyň Jindřichu z Fulštejna. Hrabyňská tvrz je zmíněna i v souvislosti s dalším prodejem, tentokrát z roku 1565. Tvrz je dále uváděna po celé 16. a 17. století a píše se o ní ještě v době, kdy Hrabyni vlastnil Maxmilián Mitrovský. Je pravděpodobné, že tvrz v Hrabyni stála až do poloviny 18. století, kdy ji nahradil barokní zámek. Většina literatury a pramenů uvádí, že tvrz stála v místech pozdějšího zámku a že tedy musela ustoupit při jeho výstavbě roku 1756.

Ve druhé polovině 18. století, zřejmě roku 1756, se na popud Arnošta Benjamina Mitrovského začalo se stavbou poměrně rozsáhlého barokního zámku. Tento pán si Hrabyni natolik oblíbil, že nechal tvrz zbourat a nechal ji nahradit zámkem v barokním stylu.

Roku 1824 sepsal fulnecký kronikář Jaschke svou kroniku, v níž se nachází nejstarší opis zámeckého areálu. Jaschke píše: „Nachází se zde krásný, prostorný a dobře zařízený zámek, s krásnými věžními hodinami, kde skoro každoročně prodlévá jeho Excelence pan Zemský guvernér hrabě Antonín Fridrich Mitrovský se svou rodinou. K zámku patří krásná zahrada, panský byt správce, úřední kancelář, přilehlý panský Meierův statek i s bytem pro šafáře, ovčáka a jiné lidi, byt lokálního kaplana, pak velký ubytovací hostinec, který je solidně postavený a kde může být umístěno až sto koní“.

Architekt, který projektoval hrabyňský zámek, není znám, ale patrně se jednalo o někoho z okruhu rakouského barokního architekta Johanna Lukase Hildebrandta, jehož vliv se uplatnil, nejvíce prostřednictvím rakouských stavitelů a zednických mistrů, na mnoha místech naší země a dozníval až dlouho do období pozdního baroka, čehož příkladem je právě zámek v Hrabyni. Zámek byl jednopatrový se tří-etážovou mansardovou střechou, první etáž střechy sloužila jako podkroví se sedmi obytnými místnostmi. Průčelní fasáda zámku s bohatou barokní štukovou výzdobou měla sedm okenních os a jednoosý středový rizalit, ukončený nahoře vějířovitým štítem s vestavěnými hodinami. Po stranách půlkruhově zaklenutého vchodu, umístěného v rizalitu, stály dva pilastry, které nesly půlkruhový balkón s mřížovým zábradlím. Okna v přízemí a prvním patře byla ve štukových šambranách, zvýrazněna v přízemí rovnou a v prvním patře prolamovanou okenní římsou. První etáž střechy byla v průčelí opatřena dvěma vikýřovými okny a další dvě etáže měly tři malá okýnka. Boční fasády měly pět okenních os, okna zdobily stejné štukové šambrány jako na přední fasádě.

Původní plány zámeckého interiéru se nedochovaly, a tak nejstarší plán, na němž jsou zachyceny místnosti hrabyňského zámku, pochází z roku 1859. Jelikož od doby výstavby zámku do roku 1859 nedošlo k podstatným přestavbám, lze říct, že ani zámecký interiér neprošel zásadními změnami. Hlavními dveřmi zámku se vstupovalo do rozlehlé haly, která byla základem celého přízemí, a z níž vedly dveře téměř do všech místností v přízemí. Celé přízemí mělo pět místností, které byly propojeny, dále kuchyň a jídelnu.

Všechny místnosti přízemí zámku byly zdobeny klenbami, přičemž menší místnosti měly valenou klenbu a větší pokoje společně s halou zdobila klenba křížová. Nalevo od schodiště byla ještě jedna kulatá místnost - záchod, do něhož se vcházelo z předsíně za hlavním schodištěm.

Přímo proti vstupu do zámku vedlo do prvního patra hlavní trojité schodiště. První patro pak sloužilo výhradně obytným účelům. Kromě haly zde bylo pět místností, označených jako pokoje a tři menší kabinety. Dveřmi naproti schodišti se vstupovalo do největšího pokoje prvního patra i celého zámku, který měl i další výhodu - balkon s výhledem na celý zámecký areál.

V půdním prostoru byla opět prostorná hala, z níž se vstupovalo do sedmi pokojů různých velikostí. Vedle schodiště byla nejmenší místnost - komora. Všechny pokoje v podkroví měly šikmé stropy a vedla z nich vikýřová okna.

Všechny pokoje zámku byly vybaveny kachlovými kamny, přízemní a podkrovní místnosti měly kamna čtvercová, v prvním patře byla v pokojích kamna kulatá, přičemž do všech kamen v zámku se přikládalo mimo místnosti.

K první přestavbě zámku došlo v letech 1862-1863. Původní záměr s výměnou střešní krytiny byl rozšířen a první etáž střechy byla přestavěna na druhé patro. V místě, kde původně začínala střecha, navázalo druhé patro budovy, které sahalo do stejné výšky jako první etáž střechy. Následně se celá budova zastřešila, nyní již jednoduchou sedlovou střechou se třemi vikýřovými okny, krytou opět břidlicovou střešní krytinou. Celková výzdoba fasády byla v přízemí a prvním patře bohatší než v novém druhém patře.

Pilastry nesoucí balkon byly zdobeny na koncích volutami a nad obloukem vchodu byl v kartuši umístěn znak Řádu německých rytířů, který zdobil rovněž balkónové zábradlí. V plánech na tuto přestavbu se zachoval také půdorys sklepních prostor zámku. Do sklepa se vcházelo po schodech, nacházejících se pod hlavním schodištěm zámku, a byla v něm dlouhá chodba a osm velkých sklepních místností s valenou klenbou.

K zámku patřila veliká upravená zahrada, uzavřená kamennou hradbou, tzv. panskou zdí. Do zahrady, upravené ve francouzském stylu, se vstupovalo dvěma bránami, z nichž každá byla na jedné straně zámecké budovy. Zahrada byla osazena cizokrajnými stromy a keři, mezi nimiž vedly upravené cestičky s lavičkami.

Nalevo od zámku tvořila součást panské zdi budova – míčovna, sloužící pro společenské a taneční příležitosti. Jednalo se o jednopatrovou budovu s dvouetážovou střechou. Míčovna měla obdélníkový půdorys a z obou stran na ni navazoval menší přízemní objekt.

Příjezdová cesta k zámeckému areálu, ohraničená lipovou alejí, procházela vstupní branou, po jejíchž stranách byly dvě menší branky pro pěší příchozí. Na každé straně vstupní brány tvořila součást plotu jedna hospodářská budova – panská stodola – dřevěné, přízemní objekty obdélného půdorysu. Za bránou pokračovala cesta lemovaná stromy až k zámku, podél cesty stály další budovy patřící zámku. Na pravé straně to byl ovčín a s ním sousedící budova rozdělená na dvě části. V jedné byla úřední kancelář a v druhé části kravín. Naproti stála podobná stavba, v níž bydlel správce a ve druhé části šafář. Tento domek měl vlastní zahradu, osazenou stromy a obehnanou nízkou cihlovou zídkou, na jejímž protějším konci stál malý domek, sloužící jako obydlí zahradníka. Poslední budovou zámeckého areálu byl objekt stojící na úrovni zámku, hned za panskou zdí - dům lokálního kaplana. Šlo o přízemní dům obdélníkového půdorysu. Zajímavý byl taktéž objekt vedle domku zahradníka, který plán označuje slovy „altes Brennereigebäude“ - starý lihovar nebo též palírna. Na plánu z roku 1823 tato budova nebyla zachycena. Ze situačního plánu lze rovněž vyčíst, že v celém zámeckém areálu se nacházelo sedm studní.

Roku 1894 za velmistra řádu německých rytířů, arcivévody Evžena Habsburského, vzniklo v hrabyňském zámku Lesnické muzeum.

Po rozpadu Rakousko-Uherska pobýval arcivévoda Evžen ve Vídni a z té byl nucen v roce 1919 emigrovat. Na našem území byl naposledy v Opavě v září roku 1918. Veškerý majetek řádu na území nově vzniklého Československa byl postaven pod nucenou správu. Vyjímkou nebyl ani hrabyňský zámek v němž byla zřízena česká měšťanská škola, která byla umístěna do prvního patra a muzeum se přestěhovalo do patra druhého.