Hrabyňský kostel

Původně byl v Hrabyni dřevěný kostelík, vysvěcený roku 1497 biskupem varaždínským Janem Vítězem. Kostel byl postaven za paní Markéty z Drahanovic, vdovy po Aleši z Bítova. Zprávu o hrabyňském dřevěném kostelíku sepsal Felix Jaschke, sestavovatel fulnecké kroniky, zvané Quodlibet. V roce 1821 ji přeložil farář Felix Gerich a byla uveřejněna v Opavském týdeníku 1. ledna 1886. „Podle vyprávění zemřelý dp. arcikněz opavský Max Šváb, který se dožil devadesáti let a za svých mladých let často o svátcích mariánských pobýval v Hrabyni a vypravoval o dřevěném kostelíku, že tento byl zcela ze dřeva a podivuhodně vypadal. Byl svého času mistrovským dílem. Uvnitř byly umělecké, s velikou námahou vyřezávané římsy v gotickém slohu, okna, dveře a veřeje byly různými řezbami a malbami přikrášleny. Prastará kazatelna byla zdobena malbami a zlatem. Na stěnách viselo mnoho krásných obrazů, které tam zbožní poutníci přinesli. Také zbožný stařec vypravoval, že o mariánských svátcích se sešlo v Hrabyni tolik lidí, že nenašli všichni v obci přístřeší a nocovali na hřbitově okolo kostela. Zvláštní prý býval pohled na takové shromáždění lidí, kde mnozí ve starých krojích se ukazovali a v různých řečech a nářečích mluvili, různými posunky a zpěvy své modlitby doprovázeli. Přicházeli i nekatolíci z Pruského Slezska a bývalo též mnoho žebráků. A také celá ta účast na pouti byla hoštěna pečivem zvaným „machura“, na způsob žemle.

Na místě tohoto kostelíčka bylo roku 1723 zásluhou pánů Mitrovských, kteří se i jinak pečlivě starali o duchovní správu a místní chrám, započato se stavbou nového, tentokráte kamenného kostela, který byl teprve 5.července 1761 posvěcen olomouckým světícím biskupem Janem Karlem, hrabětem Scherffenbergem.

Dlouho tedy trvala stavba kamenného kostela, ale hrabyňští se přece jen své svatyně dočkali. Byla prostá, ale krásná, s věží a oratoří a se třemi oltáři. Původní dřevěný kostelíček měl oltáře jen dva. Nyní šlo ovšem o stálou duchovní správu, neboť dosud byl hrabyňský kostel jen filiálkou farního kostela sv. Václava ve Velké Polomi.

Roku 1781 byl pro kostel pořízen nový zvon. Majitelé panství pomohli i v této věci a roku 1758 složili kapitál 5 400 zlatých, tímto obnosem byl Hrabyni zajištěn jeden duchovní, podřízený ale i nadále faráři ve Velké Polomi. Několik let nato složili majitelé panství další obnos - 4 000 zlatých a Hrabyň dostala svého kooperátora. Roku 1784 se stala duchovní správa v Hrabyni samostatnou, závislost na Velké Polomi přestala existovat.

V době pánů Mitrovských se začaly objevovat případy zázraků připisovaných oltářnímu obrazu Panny Marie a tyto byly sepsány asi roku 1757 autorem a zároveň velkým ctitelem mariánské tematiky a majitelem hrabyňského panství Arnoštem Benjaminem, svobodným pánem Mitrovským. Zprávy sepsal do vázané knihy v německém jazyce s názvem „Stručně snešené zápisky o původě čili nalezení, a také dalším vzmáhajícím se uctívání Hrabyňského obrazu Matky Boží a o tamějším kostelíčku nedaleko Opavy ve Slezsku“. V této knize se vypravuje o 26 zázracích připisovaných vzácnému obrazu. Jednotlivé zázraky jsou doloženy listinami dotvrzujícími jejich pravost. Většina zázraků popisovala případy zázračného uzdravení lidí, kteří přišli prosit o pomoc k obrazu Panny Marie (originál této knihy zázraků je dnes součástí sbírek zámku v Kroměříži).

Když byla 16. července roku 1756 při stavbě nového zámku v Hrabyni hašena celá pec vápna, chtěl tehdejší vrátný Tomáš Král, rodem z Radkova, sebrané odpadky od vápna zavézt na kolečkách do jámy, kde se vápno hasilo. Bylo právě po dešti, na kraji jámy mu uklouzla noha a on spadl po hlavě do horkého vápna. Přítomní dělníci ho vytáhli, ale svíjel se v bolestech a žádal vykoupení smrtí. Povolaní lékaři vyzkoušeli všechno a podařilo se jim zachránit život toho nešťastníka. I když vrátný přežil, přišel zcela o zrak. V tomto hrozném trápení zaslíbil se nemocný milostivé Matce Boží Marii hrabyňské a velice záhy se začal uzdravovat. Zcela slepý se nechal zavést do chrámu Páně a tam před obrazem Panny Marie s vroucností prosil Boha o navrácení zraku i bývalého zdraví. Často pak navštěvoval posvátný obraz a opětoval svou prosbu. A ejhle, jeho zakalené oči se začaly rozjasňovat a brzy dosáhl úplného návratu zraku a celkového uzdravení. Po celý zbytek života připisoval své uzdravení zázračné moci posvátného obrazu. Před notářem byli obvykle zjištěni svědci těchto událostí, příkladně veřejného notáře Frant. Ig. Greisela v Opavě úředními protokoly z 29. ledna 1756, deset případů dosvědčil kooperátor Velkopolomský Antonín Jan Neuwerth, tři případy P. Zinner, člen jezuitského řádu, a další jsou dosvědčeny osobami, které byly pomocí zázraků uzdraveny.

Nejvzácnějším klenotem hrabyňského kostela je tedy milostný obraz blahoslavené Panny a Matky Boží Marie, umístěný na hlavním oltáři. K tomuto obrazu přicházely každoročně v den Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna), pak v den Narození jejího (8. září), tisícové zástupy zbožných poutníků z okolí, z Pruského Slezska i ze severovýchodní Moravy, aby před obrazem vyslovili své prosby, své tužby a žaly a nalezli tam úlevy a útěchy v těžkostech duševních a tělesných. Původ samotného obrazu popisuje legenda o jeho nalezení.

V druhé polovině 18. století bylo uctívání milostného obrazu Panny Marie hrabyňské velmi rozšířeno. Tento obraz získal svou nynější podobu po úpravách v letech 1749 a 1755. Roku 1749 pořídil nájemce hrabyňského dvora Josef Grossamn pro obraz Panny Marie nový rám s bohatě řezbovaným nástavcem, v jehož středu v oblacích se vznášel korunovaný monogram MARIA. Roku 1755 pořídil Arnošt Benjamin Mitrovský z Nemyšle, pán na Hrabyni a přední horlitel o rozkvět hrabyňských poutí, stříbrný potah na obraz, v němž byly ponechány pouze výřezy pro hlavu a ruce Panny Marie a Ježíška. Podobně byl také pořízen stříbrný potah rámu. Tyto práce vykonal vídeňský zlatník Josef Kremser. Úpravy obrazu daly pak podnět k vydání rytiny, která není přesně datována, ale je na spodním okraji signována rytcem, jímž byl známý augšpurský rytec Gottfried Bernhard Göz. Obrázky Panny Marie byly tištěny v letech 1759 až 1766 a bylo jich několik tisíc kusů.

Za pánů Mitrovských byly v Hrabyni umístěny i další památky - socha sv. Jana Nepomuckého (1771) na hrabyňské aleji a socha sv. Anny (1777) před farou. Hrabyňský kostel byl zprvu přivtělen k děkanství hradeckému. Ve starém kostele byly krásné varhany, které zhotovil a postavil Jan David, učitel z Pustějova. Roku 1761 byly postaveny další varhany s dvanácti rejstříky a dvěma manuály od varhanáře Šebestiána Standingera z Andělské Hory za 387 zlatých. Roku 1879 pak byly pořízeny třetí varhany od Riegra z Krnova za 1183 zlatých. Zajímavostí zůstává, že když byl roku 1723 bořen starý dřevěný kostelík, zůstalo zde mnoho berlí a předmětů, které tu zanechali zázračně uzdravení poutníci, a tyto byly umístěny i u nově budovaného chrámu.

Roku 1806 byl kostel zásoben bohoslužebnými potřebami, bohatým kapitálem ve stříbře a zlatě z majetku Mitrovských. Mezi nejdražší skvosty patřil zlatem vyšívaný a těžký baldachýn, věnovaný Josefem Mitrovským, který pocházel z části ukořistěného hlavního stanu tureckého velkovezíra Kary Mustafy z doby obléhání Vídně roku 1683. Skvostný baldachýn byl vynášen při slavnosti Božího těla nejvyššími cechovními mistry a hrabyňskou honorací. Vždy bylo okolo toho mnoho řečí, kdo z obecních radních ho ponese.

Jelikož chrám, vystavěný v letech 1723-1761, byl postupem doby již těsný a nemohl zdaleka pojmout tisíce poutníků, pomýšlel pan farář Böhm, když nastoupil na svůj úřad, na výstavbu nového, většího Božího stánku. Byl zde sice základní kapitál, který ovšem zdaleka nestačil. Hrabyňská farnost byla chudá, ale farář se nenechal odradit a využíval každé příležitosti působit na osoby zámožnější a šlechetné, aby přispěli ať už darem peněžitým nebo stavivem na vznešený účel. Objížděl blízké vesnice, o poutích byly sbírány „ofěry“ a prodávány růžence, obrázky apod., vše ve prospěch zamýšlené stavby. Toto působení se neminulo účinkem, a proto přikročil pan farář roku 1885 k provedení svého záměru. Po mnohých překážkách, jež byly kladeny úřady i některými farníky, došlo 11. července 1885 od c.k. Zemské vlády slezské povolení ke stavbě. Plány na stavbu vypracoval opavský stavitel Julius Lundwall za cenu 14 000 zlatých v novorománském stavebním slohu. Dne 15. července 1885 byl posvěcen základní kámen k novému kostelu panem děkanem Theodorem Stodůlkou z Březové. Stavba pokračovala ve velmi dobrém tempu, během měsíce srpna se již zdily základy, počátkem listopadu přišli pokrývači a práci zastavily až kruté mrazy. Roku 1886 pokračovaly práce v druhé polovině května a 2. června byla hotová klenutí. Téhož dne se dostavili pozlacovači a dali se do práce na novém oltáři. Zedníci pokračovali s výstavbou věže, která byla koncem června hotova. Na den sv. Petra a Pavla se dávala báně a sv. Kříž na vrchol věže. Dne 21. června byly vytaženy na novou věž zvony, sochy andělů, které dosud stály u hřbitovních bran, byly postaveny do výklenků pilířů na vnějších zdech. Na podzim téhož roku byla přistavěna k chrámu nová sakristie (kruchta) a samotná stavba byla převzata od stavitele 2. prosince 1886. Kostel byl zbudován jako 27 metrů dlouhý (bez presbyteria 7 metrů), v lodi 16 metrů široký, s věží 40 metrů vysokou. Vnitřní výmalbu provedl Svoboda z Příbora a kromě hlavního oltáře v novogotickém stylu s milostivým obrazem Panny Marie jsou v něm oltáře epištolní Panny Marie Růžencové, sv. Jana Nepomuckého, Panny Marie Lurdské, Ecce Homo, sv. Josefa, sv. Jana Evangelisty a sedmibolestné Matky Boží.

Nový svatostánek byl slavnostně posvěcen 12. června 1887 světícím biskupem Belruptem z Olomouce. Biskup pobyl v Hrabyni celý týden, jelikož uděloval svaté biřmování. Hřbitov u kostela se přestal používat v roce 1904 a zřízen byl v témže roce nový na panském pozemku směrem k Jankovcům (současný hřbitov). Starý byl zrušen a zůstaly jen kněžské hroby: Jana Böhma, Antonína Engliše, Tomáše Štěpá-

na ze Smolkova. Stará fara z roku 1761 byla jen nízkým domkem a byla v roce 1908 přestavěna do současné podoby. Dva zvony, které zdobily kostel, Vendelín o váze 100 kg a Maria o váze 50 kg, byly roku 1917 vzaty pro válečné účely

Současný výjev na stropním oblouku před oltářem znázorňuje vítání procesí na náměstí v Hrabyni panem farářem Böhmem a mezi dalšími osobami na obrazu můžeme najít řídícího učitele Antonína Kožaného, lékaře Ka-dulu, Jana Vondrušku, majitele lomů v Budišovicích Františka Chamráda s chotí, kupce Pavlenku, malíře Heinze, kostelníka Hrubého, Dr. Engliše coby ministranta, řezníka Alfonze Kadulu a paní Terezu Krejčí. Z diváků jsou vyobrazeni panové Válek s manželkou, Bialek, Josef Lýko jako chlapec v trní, u pana faráře je Jaroslav Kašpárek, za ním Gruda z Mokrých Lazec, v procesí pak také Hlačík z Mokrých Lazec a Glabazňa.

Pan farář Böhm pracoval plných 45 let v Hrabyni ke cti Panny Marie, postavil nehynoucí pomník a zároveň důstojný chrám. Během svého působení si získal srdce slezského lidu. Odešel na odpočinek roku 1908 do malého domku, který koupil ke kostelu. Zemřel 24. února 1909.

Tato nejvýznamnější památka obce byla při osvobozovacích bojích v roce 1945 značně poškozena. Její oprava trvala dva roky a 20. 4. 1947 při dokončení věže kostela byly do kostelní báně vloženy písemné i fotografické dokumenty o Hrabyni.

„U příležitosti vztyčení kříže na znovu vybudované věži našeho poutního chrámu Páně v Hrabyni, který velmi těžce poškodily boje o Hrabyň v dubnu 1945, dovoluji si napsat – jako obecní kronikářka – několik vzpomínek z doby okupace a na poslední světovou válku, která se přehnala naším krajem jako příšera z Apokalypsy...“ napsala Anna Kožaná.

Dále byl vložen Pamětní list Místního národního výboru, zdravice budoucím generacím od tehdejšího kostelníka Jana Rygla, jeho ženy Olgy, sestry Ludmily Ryglové, projekt konstrukce nové věže a plány kostela od arch. Jaroslava Moslera. V září 2007 byla zahájena oprava věže a do její báně bude vložena i tato publikace Hrabyně, vydaná u příležitosti 630. let od první písemné zmínky o obci.